27.04.2025

„Doma je doma.“ Patrik Brůna se po štaci v zámoří prosadil v Česku a míří do Vítkovic

Šárka Kolková, foto: HC Slavia Praha

Patrik Brůna v rozhovoru vzpomíná na své první krůčky na Kobře, kde jeho láska k hokeji teprve začínala. V otevřené zpovědi popisuje zážitky z dětství, zkušenosti ze zámoří, návrat do českého hokeje a cestu, která ho dovedla až k podpisu smlouvy s extraligovými Vítkovicemi. Co si od nové sezony slibuje a jak vnímá setkání s trenérem Václavem Varaďou?

Patriku, jak vzpomínáte na své začátky u hokeje?
Moc dobře. Začínal jsem na Kobře, kde mě trénoval i táta, takže tam to bylo jako fakt super a všichni se ke mně včetně všech trenérů a dalších chovali moc hezky a měl jsem to tam hrozně moc rád. Nemůžu tam nikomu nic vyčítat. Bylo to fakt jako prostě super pro mě a zde jsem si i vytvořil lásku k hokeji a i předtím, než jsem začal hrát, že jsem tam chodil. I když tam byl brácha a hrál hokej, tak jsem tam vždycky jezdil na takové plastové motorce, takže jsem byl jako okolo hokeje už odjakživa. Ale myslím si, že ta láska k tomu hokeji se tam úplně zvýšila.

Svou hokejovou cestu jste spojil s Kobrou, vybaví se vám nějaké specifické momenty během vašeho působení zde?
Určitě vzpomínám vlastně na všechno v dobrém. Vytvořil jsem si i mraky vzpomínek, co mám s klukama, s kterými se třeba teď vidím v první lize nebo v extralize. Zážitků se mi vybaví hrozně moc a teď nevím, jaký konkrétní prozradit, protože jsme vždycky dělali různé blbůstky, že jsme hráli fotbal před tréninkem, pak i po tréninku jsme tam dělali nějaký blbosti a prostě kolektiv kluků, co jsem měl, tak byl skvělý včetně trenérů.

Jste v kontaktu s trenéry nebo hráči, s kterými jste tehdy hrál?
Samozřejmě, než jsem začal hrát profesionálně, tak jsme vždycky chodili třeba s áčkem na tréninky, když začínala sezóna, tak jsem s nimi odehrál i pár přípravných zápasů, takže v kontaktu s kluky jsem nadále, pořád si na Kobru rád jdu občas zastřílet třeba sám nebo s tátou, tak kontakt s trenéry, ale i s hráči pořád je.

Vyzkoušel jste si i angažmá v zámoří, jaké zkušenosti jste si odnesl?
Já jsem tam odešel v patnácti, takže jsem se naučil být víc samostatný. Z toho pramenilo, že jsem se nebál být sám a po té hokejové stránce jsem se tam naučil americké věci. Oproti ledové ploše v Čechách, takže rozhodně tohle, protože na menším hřišti se hraje hokej trošku jinak, takže rozhodně jsem si vzal zkušenosti, které se týkaly třeba rychlosti.

Jak jste prožíval odloučení od rodiny a studium v USA?
Škola byla skvělá a v dost věcech mi pomáhali. Mě to bavilo a spíš jsem si tohle i užíval, než abych byl zapšklý. Měl jsem sice patnáct let, takže to bylo možná trošku brzo, ale mně to vůbec nevadilo. Letěl jsem i poprvé sám a prostě jsem si to užíval. Cítil jsem se jako už dospělý. Studium tam bylo výborný, protože to bylo spojené s hokejem, což bylo pro mě jako hodně důležité v té době a i teď mám to mám spojený, že tam není jako žádný problém. Když máme nějaké zápasy, učitelé to věděli a byli trošku volnější, protože škola je zaměřena na sportovní stránku, takže tam byl ohled i na to.

Našel byste nějaké zásadní rozdíly mezi hokejem v zámoří a českým hokejem?
Jak už jsem říkal, ledová plocha je tady menší, navíc jsou to velikosti olympijských hřišť, NHL se hraje také na menším prostoru, prostě hrozně malinký, takže v tomhle to byl asi největší. A v mladších kategoriích v Americe se tam spíš věnovali vývoji těch hráčů. Byl tam trošku víc prostor na to, že se zaměřovali na systémy, signály a takovéhle věci. Když jsem tam v patnácti začal poprvé hrát, tak byl tohle pro mě trochu problém se do takových věcí vůbec dostat.

Jaký byl návrat ze zahraničí zpět domů?
Bylo to hodně zajímavý. Řekl jsem si, že jsem tady byl pět let, od 15 do 20 a řekl jsem si, že mi to docela stačilo, pořád – doma je doma. A tak jsem se rozhodnul, že se vrátím a zkusím jít na profesionální smlouvu, jít do nějakého profesionálního klubu, kde mi to agent zařídil. Nabídka přišla od Plzně a řekl jsem si, že to prostě zkusím, a když to nevyjde, tak se vrátím, ale bral jsem to tak, že to prostě zkusím. Dám do toho všechno, a tak mi to vyšlo u pana Jandače. Viděl, že to chci a viděl, že makám, tak mi dal smlouvu s panem Strakou a jsem za to hrozně rád. Bylo to zajímavý, že z Ameriky z nějaký juniorský ligy jsem se nějak dokázal prosadit v extralize a první lize.

Odehrál jste i pár utkání v rámci mládežnických týmů české reprezentace. Co vám taková zkušenost přinesla?
U reprezentace bylo skvělé, že jsem se mohl porovnat s ostatními hráči. Viděl jsem, jak hokej hrají jiné země a jaké jsou mezi námi rozdíly. Byla to pro mě velká zkušenost – otevřelo mi to oči, hlavně když jsem poprvé nastoupil v kategoriích U15 a U16. Byl to opravdu velký rozdíl oproti tomu, na co jsem byl zvyklý v Čechách, třeba když jsme hráli proti Rusku a podobným týmům. Dalo mi to hodně zkušeností.

Pár zápasů jste odehrál za extraligovou Plzeň, ale převážně jste nastupoval za Slavii v první lize. Dokážete porovnat v čem se liší extraligový hokej od prvoligového?
Myslím, že tři zápasy jsem měl v Plzni a pak několik v první lize – na Slavii a v Litoměřicích. Mezi těmi soutěžemi je velký rozdíl. Hokej je tam rychlejší, víc systémový a i fyzicky je to v extralize znát. Je to opravdu docela rozdíl oproti nižším soutěžím.

Aktuálně je vaše jméno spojováno s přestupem do týmu HC Vítkovice Ridera. Jak se přestup zrodil a jak tento kariérní milník vnímáte?
Vnímám to s nadšením a jsem hrozně rád, že jsem dostal šanci od pana Varadi. Nesmírně si toho vážím a jsem šťastný, že se to vůbec stalo a že jsem dokázal podepsat smlouvu. Celé to proběhlo tak, že jsem se domluvil se svým agentem, který mě následně spojil s panem Varaďou. Pan Varaďa chtěl nejdřív sám vidět, jak hraju, aby si mě mohl objektivně posoudit. Nejdřív se podíval na jeden zápas online, pak na mě poslal někoho osobně, myslím na zápas v Porubě. Nakonec se přijel podívat sám na náš poslední zápas proti Litoměřicím. Všechno si chtěl ověřit vlastními silami – sledoval videa, zápasy – a pak se rozhodl, že na to mám. Moc si vážím toho, že mi dal tu šanci a že se mě rozhodl podepsat.

Jak na vás působí jako trenér?
Už jsem s ním mluvil osobně, nejdřív přes telefon a potom i mezi čtyřma očima, když jsem podepisoval smlouvu s Vítkovicemi. Působil na mě jako super člověk. Vím, že bude určitě tvrdší trenér, ale to mi vyhovuje a těším se na to. Myslím si, že mi jeho přístup prospěje, bude i náročný, ale zároveň mimo hokej působí jako skvělý chlap. Takže z toho mám opravdu dobrý pocit.

A jaké jsou vaše cíle do nové sezony?
Co nejvíce hrát za Vítkovice. Chci se tam udržet, vybudovat si jméno a stát se co největším přínosem pro tým. Ať už budu hrát v jakékoliv formě nebo v jakékoliv roli, mým hlavním cílem je přispět k úspěchu Vítkovic a udělat pro tým to nejlepší, co mohu.