22.04.2025

Od hokeje ke stavu beztíže: Eliška Svobodová z Kobry prožila let jako astronautka

Šárka Kolková

Eliška Svobodová je mladou, nadanou hokejistkou a nastupuje za Kobru Praha. Mimo led ale zažila i něco naprosto výjimečného, a to stav beztíže v letadle A310. V rozhovoru popisuje nejen své hokejové dojmy, ale i náročné výběrové řízení a výcvik, který absolvovala, aby mohla letět jako jedna z 26 vybraných studentů. Co ji na hokeji baví, jaké má sny a sledovala mistrovství světa žen v Českých Budějovicích?

Kdy jsi poprvé stála na ledě a co tě na hokeji nejvíc baví?
Na ledě jsem poprvé stála už ve třech letech, ale hokej jsem začala hrát až v říjnu 2024. Na hokeji mě baví ale spousta věcí, jako třeba že to není jen o bruslení nebo práci s pukem, ale i o herním myšlení, taktice a spolupráci.

Hraješ za Kobru Praha, jak vypadá váš trénink? Co máš na klubovém prostředí ráda?
Trénink máme jednou týdně ve čtvrtek a někdy i o víkendu. Většinou zdokonalujeme naše bruslařské schopnosti nebo práci s pukem. Na klubovém prostředí se mi velmi líbí ten přístup k hráčkám. To, že nás do ničeho vyloženě netlačí ale zároveň i já, co jsem tu něco přes půl roku mohla hrát několik zápasů v AHL.

Máš nějaký hokejový sen?
Konkrétní hokejový sen asi nemám. Ale určitě bych chtěla se dál zlepšovat a třeba i jednou hrát v ženské první lize.

Co bys poradila ostatním holkám, které by si hokej taky chtěly vyzkoušet?
Ať se rozhodně nebojí to zkusit. A nikdy není pozdě začít.

Máš nějaký hokejový vzor – třeba hráčku nebo hráče, ke kterému vzhlížíš?
Konkrétní vzor nemám, ale jako inspiraci beru každého, kdo je zkušenější a lepší než já.

Nakolik jsi sledovala letošní mistrovství světa žen v Českých Budějovicích? Čím může pomoci českému ženskému hokeji?
Letošní mistrovství světa jsem sledovala docela dost. Jeli jsme fandit na obě semifinále a o páté místo. Pomoct může určitě zvýšení zájmu o ženský hokej a dodat odvahu těm, kteří o tom prozatím jen uvažují.

A teď k té nehokejové části. 30. března ses spolu s 25 dalšími českými studenty dostala ve speciálně upraveném letadle Airbus A310 dostala do stavu beztíže. Jak ses do Mise Zero-G dostala?? Byla jsi nervózní?
V září 2024 jsem se přihlásila do soutěže pro děti od 13 do 18 let, a tím to všechno začalo. Pak jsem prošla výcvikem a nakonec se dostala až do finální 26, která zažila stav beztíže. Ze začátku jsem spíše jen netušila, co mě čeká, a když už se všechno blížilo do finále, nervozita rostla, protože tím i šance letět.

Jak probíhal výcvik?
Výcvik (zároveň i výběrové řízení) probíhalo necelý půlrok a simuloval výcvik skutečných astronautů. První etapa výcviku bylo samostatné přihlášení (původní počet účastníků byl 861) a psychologický dotazník. Do druhé etapy každý musel vytvořit tříminutové video ve kterém se měl představit a mluvit o jakémkoliv tématu. V další etapě jsme měli kognitivní a anglické testy, kde testovali rychlost reakce, pracovní paměť, prostorovou orientaci a znalost angličtiny. Dále následovaly fyzické testy, které se uskutečnily na FTVS (fakulta tělesné výchovy a sportu) a postoupilo do ní už pouze 100 účastníků. Proběhly tři disciplíny. První disciplínou bylo měření síly při mrtvém tahu na speciální deadliftové platformě. V druhé disciplíně každý z nás musel proběhnout co nejrychleji trasu s batohem se zátěžím. Dále jsme se přesunuli do laboratoře na poslední část testování, kde nás čekal zátěžový test na stacionárním kole a spirometrie. Před poslední etapou byl osobní pohovor. Tuto etapu považuji za jednu z nejtěžších. Byla to půl hodina, kdy se nás snažili dostat, co nejvíce do stresu a testovat nás, jak dokážeme reagovat a komunikovat pod tlakem. A nakonec nás čekala úplně finální část, a to byl Survival camp. Čtyři dny před letem, kde nám armáda ČR dávala kurz přežití - jako první pomoc, práce s buzolou nebo stavění přístřešků (v té době jsme stále netušili kdo opravdu letí, to jsme se dozvěděli až večer před letem).

Jaké to bylo, když jste byli přímo ve vzduchu?
Neskutečný. Fakt jsem nemohla uvěřit, že se to fakt děje. Nejprve na nás vždycky působilo přetížení skoro 2G (konkrétně 1,8G) a potom během pěti sekund jsme necítili svoji tíhu a jen jsme se vznášeli v trupu letadla. Jakmile jsme se jen lehce odrazili od stěny, podlahy nebo stropu , už jsme s tím nic nemohli dělat, dokud jsme nenarazili do něčeho dalšího. Myslím, že každý z nás si dokáže nějak představit, co by viděl, ale ten pocit, že nic neváží se představit nedá.

Co tě na tom zážitku nejvíc překvapilo nebo pobavilo?
Dříve už před letem jsem si to zkoušela představit, co bych viděla, ale nedokázala jsem si představit, co bych cítila. Taky mě překvapilo, jak jsem se několikrát se otočila a ani jsem si neuvědomila, že jsem hlavou dolů. Další nejtěžší "úkol" každé osoby na palubě byl se po 22 sekundách dostat zpátky nohama dolů. Mně se například stalo, že jsem byla u stropu a pode mnou a okolo byli ostatní a já se snažila dostat pryč od nich, ale to se mi nepovedlo. Pomalu jsem začala pociťovat gravitaci a pod sebou vidím jen Aleše Svobodu a Šimona Fajkuse (jeden z kadetů). Pak už mě jen napadlo se zachytit popruhů (tak byli oddělené části), ale o pár sekund později jsem zjistila, že to nebyl úplně ideální nápad, protože jsem začala pociťovat to přetížení. Naštěstí my potom pomohl člen posádky bezpečně dolů.

Někteří účastníci trpěli nevolností, jak jsi to zvládala ty? Dalo by se to k něčemu přirovnat?
První polovinu jsem zvládla bez problémů, ale v té druhé po malé turbulenci mezi parabolami to už bylo horší. Nakonec jsme se přidala k ostatním, kterým bylo nevolno do zadní části letadla, kde byly sedačky. Ten let bych fakt těžce k něčemu přirovnávala, protože to jsem cítila strašnou tíhu a najednou nic.

Jaký byl zážitek být na jedné palubě s Danem Stachem, Mikýřem nebo Vladimírem Kořenem?
Byl to neskutečný zážitek, ale za poslední dva dny před letem toho bylo tolik, že jsem si ani neuvědomila, koho všechno potkávám a co se všechno děje.

Chtěla bys jednou opravdu letět do vesmíru?
Možná jednou někdy jo, ale od toho mám ještě hodně daleko. (úsměv)

Máš už vysněnou vysokou školu nebo povolání?
Zatím nic konkrétního vybraného nemám, ale rozhodně bych chtěla mířit směrem k letectví nebo k vesmíru.